VÝPRAVA NA SELEŠKU 2016

Výprava na Selešku

I letos žáci, kteří navštěvují přírodovědný nebo dějepisný kroužek, vyrazili na víkendovou výpravu do Lužických hor. Pro většinu to byla cesta do míst, která mají rádi, ale někteří zamířili na Selešku poprvé. Dívky před nástupem do autobusu odložily své batohy do auta, kde již byly uloženy dobroty, které starostlivé maminky napekly na sobotní snídani. Potom už následovala rychle ubíhající cesta. Zvlášť ta ve vlaku se dětem líbila. Ze Lvové jsme stoupali osm kilometrů pěšky. V příjemném podvečeru jsme si užili hodně legrace. Nezapomněli jsme na odpočinkové a posilňovací zastávky. V Petrovicích jsme nabrali dech blízko místa, kde se údajně zastavil i Napoleon při svém útěku z Ruska. Večer se blízko chaty ozýval sýc rousný. Všichni jsme potichu vyšli do večerní přírody a pozorně poslouchali. Bohužel se nenechal nalákat k odchytu a odletěl směrem na Hvozd. Chvíle povídání před spaním byla krátká, museli jsme zavřít očka, protože nás čekal nároční sobotní program. Přírodopisci, kterých tentokrát byla drtivá většina, se dopoledne věnovali odchytu ptáků do nárazových sítí za účelem kroužkování. Ze zajímavých úlovků jmenujme datla, králíčky a další ptáky, kteří pobývají v horských smrkových lesích. Dějepisci se vypravili za historií. Našli lesní hřbitov, kde bylo pochováno tisíc vojáků, kteří nepřežili svá zranění z války o Slezsko a zemřeli na Lemberku – dočasném lazaretu. Ostatně zámek Lemberk byl hlavním cílem našeho putování. Zde jsme si připomněli osobnost svaté Zdislavy, obdivovali jsme dobově zařízené interiéry. Co nás zaujalo nejvíce ? Bajkový sál svou výzdobou a dětský pokoj – herna. Na zpáteční cestě jsme nezapomněli na Bredův letohrádek, z jehož zahrady se otevírá krásný pohled na nejvyšší horu Lužických hor – Luž. Kráčeli jsme místy, kudy chodila Zdislava z Lemberka do Jablonného, kde založila klášter a špitál, ve kterém se obětavě starala o nemocné. Zastavili jsme se u její studánky. Sem putují lidé z blízkého i dalekého okolí. Voda z ní je prý léčivá. Protože je pravidelně kontrolována hygienickou stanicí, mohli jsme se osvěžit i my. Vlády v kuchyni se mezitím ujala paní Koloušková, které patří veliký dík za obětavost, s jakou naši výpravu ochotně podpořila. Měla výborné pomocnice a pomocníky – naše milé deváťáky. Odpoledne jsme zamířili k obranným řopíkům z třicátých let 20. století, kde všichni pozorně sledovali skvělý výklad Vojty Hřebíka. Do vnitřních prostor jsme se vydávali po skupinkách vyzbrojeni baterkami. Při našem putování jsme překročili bludný kořen, ale vše dobře dopadlo. Cestu zpět jsme našli. Nedělní návrat nám pokazil déšť, ale na Selešku nezanevřeme.