Newsletter č. 27
Milí rodiče, děti, kolegové a přátelé naší školy,
když jsme se při jednom z Crazy days na chvíli převlékli za děti, uvědomila jsem si dvě věci. Jak neoddělitelnou součástí naší práce má být schopnost dívat se na školu očima dětí. A jak úžasně pohodlné je jejich oblečení.
Oblečení jsem musela vrátit synovi, ale pokusit se vcítit do dětí mohu dál. A tak zkusím popsat, jak asi děti mohly vnímat události posledních dnů u nás ve škole.
Pro deváťáky to bylo období napětí a očekávání. Přijímací zkoušky na střední školy jsou velká věc a bohužel i spousta stresu. Věnovali tomu hodně energie a my jsme se snažili být jim oporou, jak jen to šlo. Teď už si jen všichni držíme palce. A kdyby to v prvním kole nevyšlo, snad ví, že tu jsme pro ně dál.
Pro budoucí prvňáčky je to naopak začátek. První setkání se školou při zápisech, první představa o tom, kam budou patřit. Zápisy letos proběhly o pár měsíců dříve, a proto jsme i dříve naplánovali schůzku s jejich rodiči, na které jim představíme třídy i paní učitelky. Pro prvňáčky je paní učitelka tou nejdůležitější bytostí ve škole. Potřebují laskavou a jistou průvodkyni a přesně takové učitelky našich nejmenších jsou.
A mezi přijímačkami a zápisy je každodenní život školy – tak, jak ho tvoří děti samy. Ve Školním parlamentu, v redakci časopisu KONEV a v dalších aktivitách a projektech přicházejí s nápady, zkoušejí nové věci a postupně si hledají své místo. Někdy nenápadně, jindy velmi viditelně.
Jedním z těch viditelných momentů je každé další vydání školního časopisu KONEV. Pro nás je KONEV už dávno nejlepší, ale teď to máme i oficiálně potvrzené. KONEV získala v pátek 24. dubna 1. místo mezi školními časopisy v celé Praze a postupuje do celostátního finále v Brně. Je to obrovská radost a pro malé redaktory potvrzení smyslu jejich práce.
Zástupci Školního parlamentu a členové redakční rady se také setkali 16. dubna s ministrem školství Robertem Plagou. Pro ně to nebyla jen návštěva, ale příležitost mluvit, ptát se a být slyšet. Možná byli trochu nervózní, ale v samotné debatě, byli otevření, přímí a dokázali reagovat na odpovědi a později i na otázky pana ministra. Snad jsou na sebe alespoň tak pyšní, jako jsme na ně byli my.
A aby KONEV nebyla opuštěná, pouštějí se teď naši žáci do školního podcastu. První díl bude brzy venku, a co jsem viděla z pracovních verzí, je na co se těšit. Ještě důležitější je nadšení, které natáčení provázelo. Jen tak dál.
A pak jsou tu ještě ty momenty, kdy se škola prostě trochu „utrhne“ z běžného režimu. Crazy days byly přesně takové. Možná by děti řekly, že bylo fajn vidět učitele jinak a možná byly překvapené, kolik z nás si ze sebe umí udělat legraci.
Když ještě chvíli zůstanu v pohledu dětí, vychází mi z toho přání mít školu, která není jen o tom, co se učí, ale hlavně o tom, co se v ní prožívá. O chvílích, kdy mám radost, kdy si nejsem jistý, kdy něco zkouším a třeba se mi to nedaří a kdy vím, že v tom nejsem sám.
Děkuji vám, že se takovou školu společně pokoušíme tvořit.
Za celé vedení
Eva Kulichová
